Vzhledem k tomu, že jsem naprostý fanatik do Červeného trpaslíka, jsem si MCM Comic Con Midlands nemohla nechat ujít. Zprvu se to jevilo dost černě. Z cen mi pomalu lezly oči z důlků, ani jsem nedoufala, že by mě někdo na takový výlet vzal, a hledání spojů letadel a vlaků mi také přidělalo pár vrásek...
Cesta letadlem z Prahy do Birminghamu mi zas tak těžká nepřišla, ale pak byl plán pokračovat vlakem do Telfordu, čehož jsem se, budu upřímná, dost děsila.
Nepředpokládala jsem, že se tam vůbec někdy dostanu a jen jsem tak slintala na fotky fanoušků, kteří měli to štěstí a potkali Chrise Barrieho, který hraje v Červeném trpaslíkovi Arnolda Rimmera a navíc je naprosto úžasný impresionista, audio knihy, které čte on, jsou naprosto dokonalé. Nicméně i přes velmi malou pravděpodobnost, že se něco takového jako výprava do nezmapovaných, drahých krajin uskuteční, jsem to nadhodila tatínkovi. A víte co se stalo? (Jo, asi už představu máte, promiňte :D ) Zkrátka souhlasil, že můj bláznivý sen uskuteční, a že pojede se mnou.
Tak se stalo, že jsme dne 9. února stáli někde v útrobách 1. terminálu na letišti v Ruzyni a mezi záplavou Angličanů čekali na naše letadlo do Birminghamu. Vyžehlený cosplay mne hřál v batohu a já se usmívala na všechny strany.
Na letiště Birmingham International jsme přiletěli kolem osmé hodiny večer a okamžitě jsme se vyřítili ven, abychom se tmou vydali na nádraží. Času jsme sice měli dost, ale kdo ví, zabloudit se dá všude. (jak jsme se za malou chvíli dozvěděli) A i přesto, že jsem si celou cestu (z letiště na nádraží a z nádraží do hotelu) pečlivě prošla na Google earth, úplně sebejistá jsem si taky nebyla.
Když přejdu fakt, že jejich nádraží bylo jedno velké bludiště a přepážka pro výdej jízdenek vypadala jako řídící centrum nějakého vesmírného korábu, slavně jsme si zakoupili jízdenky a šťastně se došourali k našemu vlaku. Byl to malý, tyrkysový, trochu špinavý motoráček, který mířil do Aberystwythu ve Walesu. Když se stokilometrovou rychlostí rozjel vpřed, rychle jsem změnila svůj názor o "malém motoráčku" a začala si z bundy čistit vylitý čaj (který, jak to správné anglické čaje dělají, nešel absolutně ničím dolů).
Úspěšně jsme dorazili do Telfordu, a to bychom ani nebyli my, abychom porušili tradici a neztratili se. Nejdříve to vypadalo slibně, jakože se tam snad i dostaneme bez ptaní, ale ne, nedostali jsme se. Sice jsme hotelu již BYLI blízko, ale vzali jsme to omylem trochu oklikou. Potkali jsme jednoho pána (jediného člověka, který se kolem desáté večer potuloval venku, ještě že jsme ho potkali) který nás nasměroval, takže jsme nakonec dorazili v bezpečí.
V hotelu (který byl těsně vedle International centre, kde se Comic Con měl konat) jsme se úspěšně zabydleli v pokojíčku. A i když v něm byla poněkud zima, byli jsme rádi, že jsme cestu v pořádku zvládli. Pečlivě jsem si vybalila a do komínku narovnala všechny své instantní polévky, které měly řešit otázku večeře.
Další den ráno jsme se nacpali snídaní (nemohla jsem odolat, ty fazole a tousty na mě přímo koukaly) a po urputném hledání něčeho, co bychom mohli navštívit, jsme se rozhodli, že se podíváme do viktoriánského městečka Ironbrigde, které je pověstný unikátním ocelovým mostem a pěti zajímavými muzei. Také zde byla postavena první parní lokomotiva na světě. Trochu jsme se zamotali do jízdních řádů hromadné dopravy, ale po milé pomoci místních jsme už spokojeně seděli ve vyhřátém autobuse a projížděli nádhernými britskými městečky. Člověku to až skoro vyrazí dech, jak je to v Anglii všechno nádherné, já osobně mám slabost pro cihlové domky a ty červené budky (ale to asi každý).
V Ironbridge jsme prošli všechny úzké uličky, obdivovali nádherné a útulné kavárničky, zkrátka, z tohoto města na nás viktoriánská doba přímo dýchala. Když už jsem ta knihomolka, nemohla jsem odjet bez toho, abych prozkoumala jejich překrásné starobylé knihkupectví, kde jsem se, upřímně, cítila jako v ráji. 
Prostě nádhera, toto městečko úplně říká: ,,Támhle si pořiď nějakou krásně opotřebovanou knihu a pak si v jedné z historických kaváren dej čaj. V pěkně viktoriánském stylu."
V knihkupectví jsem strávila pěknou chvilku, ačkoliv jsem (zahanbeně) odešla bez knihy. To prostě nešlo, vybrat si. Ale určitě jsem si z toho něco odnesla, protože podle mě už takhle krásné knihkupectví neuvidím.. Zde jsou nějaké fotky z něj, co bych to byla za člověka, kdybych tu nejdříve medově popisovala všechny ty překrásné knihy, a pak se na vás s obrázky vyprdla...:)
Poté jsme se rozhodli podívat uličkami nahoru na svah, kde byly další překrásné domy, a také přejít po mostě na druhou stranu. Nevěděla jsem, kam mám koukat dříve, abych byla upřímná. Všechno bylo tak krásné, až jsem se div nerozplynula. K obědu jsme si v malé restauraci dali Fish and chips, přičemž ryba pocházela přímo z té řeky. Tu jsme si museli dát napůl, byla dlouhá asi třicet centimetrů.
Jelikož městečko bylo malé a my jsme si ho důkladně prohlédli, rozhodli jsme, že se vrátíme do Telfordu a také tam okoukneme nějaké zajímavé věci v okolí hotelu, včetně několika dalších knihkupectví. Ve Waterstones (což bylo největší knihkupectví a mě se tam líbilo nejvíc), jsem si pořídila knihu Truckers od Terryho Pratchetta, kterou mi doporučil jeden milý prodavač. Lidé už tam probírali akci, která se tam měla následující den konat, a na kterou jsem se já už nemohla dočkat.
Když se začalo stmívat, vrátili jsme se do našeho pokojíčku, povečeřeli instantní polévku z umělých mističek a já jsem vypila asi čtyři hrnečky čaje (pak došel cukr). Oba jsme strávili hodinu ve sprše, protože to nevypadalo, že by se naše klimatizace chystala začít topit. Před spaním jsem si nachystala věci, které jsem si plánovala vzít na Comic con (Kostým, vstupenky a svačinu), pečlivě nařídila budíka a moc jsem se těšila na další den. Ten vám popíši v druhé části článku. :)
Doufám, že se vám první část poněkud netradičního článku, který vypráví mé anglické dobrodružství, líbila. Snažila jsem se to napsat poutavě a přidat co nejvíce fotek. Můžete mi napsat do komentářů, co vás na cestách potkalo zajímavého, nebo do které země nejraději cestujete a proč. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat